Závislosti – obecně lze hovořit o závislostech látkových (nejčastěji alkohol, nikotin, kofein a jiné drogy), což jsou stavy chronické nebo periodické otravy způsobené opakovaným použitím drogy (např. alkoholu nebo nikotinu). A o závislostech nelátkových jakými je např. gamblerství. Hypnóza se zde nabízí jako možný důležitý doplněk léčby, který v jejím počátku napomůže rychleji zavést nové návyky a v dalších fázích umožní zdravé návyky opakovaně upevňovat. Vedle práce s návyky se používá sugescí odporu k droze, její aplikaci či k závislostní činnosti jako takové.
Tělesné bolesti – bolest je psychický stav či pocit spojený s aktuálním nebo potenciálním poškozením živé tkáně organizmu. Nejčastěji vzniká v důsledku vlivů ohrožujících existenci nebo celistvost organismu, či jako příznak poruchy průběhu fyziologických procesů. Může mít i čistě psychické příčiny. Má význam pro ochranu organismu před poškozením, neboť upozorňuje, že k poškozování dochází nebo by v nejbližší době mohlo dojít. Co se týká ovlivňování bolesti, používá se hypnóza (vedle krátkodobé analgézie) s úspěchem zejména k ovlivňování chronických a psychogenních bolestí.
Obsese – nutkavost je označení pro nežádoucí, vtíravé, rušivé myšlenky, nápady, představy nebo nutkání k jednání, které se opakovaně nezávisle na vůli vkrádá do vědomí a vzbuzuje úzkost, strach a napětí. K nejčastějším obsesím patří pochybnosti o vlastních schopnostech, myšlenky na ublížení sobě nebo druhým, strach z nákazy atd.. Obsese se může projevit po celé řadě „spouštěcích podnětů“, např.: při podání ruky s cizí osobou, po zamčení dveří bytu apod. Obsedantní pocity (např. hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, který se jim často nedokáže bránit. Hypnoterapie zde využívá zejména sugescí vedoucích k dosažení distance klienta od jeho nutkavých myšlenek, ke snížení jejich emocionálního náboje, a dále hypnóza cílí na případné nutkavé jednání a jeho odstranění či nahrazení jednání nežádoucího počínáním produktivním.
Sexuální dysfunkce – psychické či organické stavy, v jejichž důsledku se člověk nemůže podílet na sexuálním vztahu tak, jak by si přál. Může chybět zájem, uspokojení, orgasmus nebo fyziologické reakce potřebné pro sex (např. erekce). Často se jedná o kombinaci těchto faktorů. Hypnózy se v této oblasti využívá jako významného podpůrného prostředku u léčby funkčních sexuálních poruch. Zejména u frigidity, anorgasmie, vaginismu, sexuální averze a u poruch erekce.
Úzkosti – strach bez předmětu. Člověk ví, že má strach, ale neví z čeho. Pocit, že by s úzkostí měl něco dělat, ale neví co. Úzkost je doprovázena podobnými psychickými i somatickými projevy jako strach. Stejně jako strach může mít úzkost různou intenzitu i délku trvání. Úzkost je v porovnání se strachem lidmi obvykle hůře snášena, neboť nelze použít obvyklých vyrovnávacích mechanismů, jako je např.: útěk nebo útok. S úzkostmi se hypnóza vypořádává sugescemi klidu jako základního ladění klienta.
Poruchy spánku – neorganické poruchy spánku jsou skupina poruch, u nich jsou jako primární hodnoceny emoční faktory. Jedná se o stavy, kdy se porucha týká množství, kvality či časování spánku (dyssomnie), jako příklad lze uvést potíže s usínáním či nespavost. Jinými poruchami tohoto spektra je porucha rytmu spánek / bdění (hypersomnie) a abnormality k nimž dochází v průběhu spánku tzv. parasomnie např.: noční děsy, noční můry a náměsíčnost. Hypnóza se s úspěchem využívá při léčbě nespavosti. Konec konců, sám hypnotický stav má ke spánku blízko. Klíčem jsou zde sugesce navození klidu před usínáním, snadného usnutí i dlouhotrvajícího nepřerušovaného a vydatného spánku. Hypnóza je schopna pomoci i případě dalších poruch spánku.
Migrény a bolesti hlavy – Migréna je závažné neurologické onemocnění, které má velký dopad na kvalitu života. je spojena s dalšími doprovodnými příznaky, jako je přecitlivělost na světlo, na hluk, žaludeční nevolnost nebo zvracení. Bolest má tepající nebo pulzující charakter a může postihnout polovinu hlavy nebo se objevit v celé hlavě. Je často natolik silná, že nemocný není schopen zvládat aktivity běžného dne. Při práci s migreniky dosahuje hypnóza pozitivních výsledků jak, co se týče redukce počtu záchvatů, tak úspěchů týkajících se snížení intenzity záchvatů. Hypnoterapie zde využívá vedle sugescí zaměřených na celkové uvolnění organismu i specifické sugesce ovlivňující průtok krve cévami a rovněž sugesce dotýkající se pacientova metabolismu negativních životních zkušeností.
Bolest hlavy, tedy nepříjemné až bolestivé pocity v hlavě, které jsou obvykle způsobeny podrážděním nervových vláken. Rozeznávají se bolesti hlavy původu trvalého a bolesti hlavy původu dočasného. Z bolestí trvalého původu jsou to především zablokované krční svaly, způsobené špatným držením těla a různá organická poškození mozku. Bolesti hlavy dočasného původu – trpí jimi přes 60% lidí – bývají způsobeny nadměrnou zátěží, dále pramení z únavy očí, ze zánětů v oblasti hlavy, z nedostatku cukru v krvi, z blížící se menstruace, ale velmi často mají svůj původ v napětí vyvěrajícího z neuspokojivých mezilidských vztahů, z vnitřních i vnějších konfliktů, stresů a dalších čistě psychogenních příčin. Hypnoterapie dokáže bolesti hlavy – v závislosti na jejich příčině a s přihlédnutím k hypnabilitě klienta – zmírnit i zcela potlačit. Sugesce se v tomto případě zaměřují zejména na svalovou relaxaci, na celkové zklidnění i na práci s konkrétními specifiky bolesti.
Trému – Tréma je: nepříjemný pocit napětí před veřejným vystoupením nebo podáním výkonu např. podstoupením zkoušky. Jde o mobilizaci organismu k výkonu. Nepříjemné pocity obvykle mizí se zahájením činnosti. Pokud pocity napětí nezmizí nebo se dokonce stupňují a brání činnosti samé, jedná se o patologický strach. Hypnóza v případě trémy pracuje navozováním klidu jako základního ladění klienta a využívá tzv. autostimulačních manévrů, čili zakotvení stavů, v nichž se klient cítí uvolněný a vnitřně silný tak, aby je bylo možné při nástupu trémy autostimulací vyvolat.
Deprese – duševní stav charakterizovaný pocity smutku skleslosti vnitřního napětí, nerozhodnosti, spolu s útlumem a zpomalením duševních i tělesných procesů, ztrátou zájmů a pokleslým sebevědomím, úzkostí, apatií a sebeobviňováním. K tělesným symptomům patří únava, ztráta energie, poruchy spánku a nechutenství. Tento stav je považován za chorobný, jestliže trvá nepřiměřeně dlouho, je neadekvátní situaci v níž se klient nachází a má-li nepříznivý vliv na lidské chování.
Během dvou týdnů musí být přítomno alespoň pět z následujících symptomů (každý či téměř každý den):
- Depresivní nálada přítomná téměř celý den.
- Snížení zájmu/prožitku ze všech nebo skoro všech aktivit.
- Výrazná ztráta hmotnosti či přibývání na váze bez diety.
- Nespavost/nadměrná spavost.
- Neklid/zpomalení psychomotoriky.
- Únava nebo ztráta energie.
- Pocit ztráty vlastí hodnoty / přehnané pocity viny.
- Přetrvávající myšlenky na smrt.
V případě psychogenní a reaktivní deprese hypnóza využívá sugescí ke zlepšení nálady, k obnovení klientova zájmu o svět a k podnícení jeho činnosti.
Fobie – chorobný strach z určité osoby, zvířete, předmětu, jevu, situace provázený úzkostí. Příkladem může být člověk, kterému strach z davu nedovolí chodit do kina či používat MHD. Hypnóza umožňuje klienta v relaxovaném stavu opakovaně vystavovat obávaným situacím při současném sugerování klidu a zvládání situace, a docílit tím snížení emocionálního náboje obávaného předmětu, osoby či děje. Poněkud méně častým přístupem je vystavovat klienta v aktivní hypnóze obávaným situacím přímo.
Strach – nelibá emoce, nepříjemný prožitek s neurovegetativním doprovodem, zpravidla zblednutím, chvěním, zrychleným dýcháním, bušením srdce, zvýšením krevního tlaku a s pohotovostí k obraně či útěku. Na rozdíl od úzkosti jde o normální reakci na hrozící nebezpečí. U strachů hypnóza používá navození tělesného i duševního klidu ke změně základního ladění klienta. V případě „neužitečných“ strachů je samozřejmě možná i přímá práce s podnětem, který u klienta strach vyvolává.
Psychosomatické obtíže – Potíže duševního rázu, jako je úzkost, strach, deprese a nutkání může být spojeno s výraznými tělesnými potížemi, které sice nebývají obvykle označeny za nemoci tělesné, ale projevují se tělesnými problémy. Patří sem například dlouhodobé stresové situace, které mohou přerůst v potíže se srdcem (arytmie, zvýšený tlak, často zrychlení tepu bez zjevné příčiny), zažíváním, průjmy, zácpy, dyspeptické potíže, ekzémy, astma. Potíže jsou označeny za psychosomatické tehdy, když je opakovaně vyloučená organická příčina a tělesná nemoc není určena, a když tělesné potíže jsou spojeny s potížemi psychickými – s úzkostmi, obavami, strachem a depresivními stavy. Vzhledem k tomu, že příčinami těchto obtíží jsou psychické a sociální faktory, připadá při jejich léčbě nemalá role psychoterapeutickým postupům. Práce s psychikou tu otevírá i široké pole pro použití hypnózy zaměřené zejména na práci s tělesným uvolněním, s úzkostí, strachem, depresemi a obsesemi.